Zateplování budov probíhá v Evropě bez přerušení od počátku sedmdesátých let. U nás má přitom zateplení budov velký potenciál. Přesto, že většina majitelů objektů v České republice si význam zateplení fasády již pomalu uvědomuje, stále zůstává přes 145 milionů m2 obvodových stěn nezateplených. Jen v Česku se zhruba 88 % z celkové spotřeby EPS spotřebuje na zateplení budov. Pěnový polystyren se proto právem řadí k dlouhodobě nejvyhledávanějším izolačním materiálům nejen v Česku.
Nezateplená budova se v létě přehřívá
S přehříváním v letním období se dnes potýkají majitelé stále více domů. Svůj díl viny na tom nesou i nevhodně používané izolační materiály nebo nesprávný výpočet tloušťky zateplení fasády. „U fasádního pěnového polystyrenu se bavíme o účinné minimální síle 12-15 cm. Dříve také v zahradách rodinných domů stávalo více statných listnatých stromů, které svými kmeny a korunami bránily nadměrnému přístupu slunečních paprsků a odparem vláhy ochlazovaly okolní prostředí. Optimální zateplení budovy z hlediska zimních ztrát i ochrany proti přehřívání pak představují pasivní domy, kde typickou tloušťkou izolantu pro zateplení stěn je 30 cm. S těmito stavbami se počítá jako se standardem po roce 2020.
Přehřívání domu se dá předejít správným větráním během dne. V brzkých ranních hodinách, když je venkovní teplota nejnižší, je třeba budovu intenzivně vyvětrat (mezi 4 a 6 hodinou ranní) a snížit tak množství naakumulovaného tepla, a naopak během dne pak musíme zabránit ohřívání vnitřního prostředí zavřením oken, která jsou nejlépe z vnější strany stíněná proti slunečním paprskům. Oproti tomuto energeticky nenáročnému způsobu udržování snesitelné teploty v bytech v horkých letních dnech stojí nákladné klimatizační jednotky různých typů.
Zateplení fasády do obvodových stěn pustí mnohem méně tepla a dům se tolik neohřívá. Ani komplexní zateplení fasády však nezabrání přehřívání budovy, pokud nerespektujeme výše uvedené doporučení. Součástí moderních pasivních a nízkoenergetických domů bývá i systém řízeného větrání s rekuperací tepla. Ten slouží k zajištění optimální výměny vzduchu v objektu a zároveň minimalizaci tepelných ztrát v zimě nebo naopak zisků v létě při větrání. Tepelné ztráty větráním u běžných rodinných domů, kde je větrání zajištěno okny, mohou tvořit až 40 % celkové ztráty objektu. Díky rekuperaci je v objektu udržováno optimální prostředí i v době, kdy není obýván.
Významnou roli nehraje jenom tropické počasí, ale i vnitřní energetické zisky interiéru. V případě tropických a dlouhotrvajících veder však ani kvalitně izolovaný pasivní dům nemusí na horké letní dny a noci, kdy teploty neklesají pod 20 stupňů, stačit. Problémem jsou kromě slunečních paprsků také energetické vnitřní zisky v podobě počítačů, ledniček, vaření či lidí samotných. I dobře stíněný dům se tak může po čase přehřát. Efektivní řešení nabízí například využití potenciálu země, kdy je možno jednoduchým výměníkem ochladit celý dům o několik stupňů. Nebo existuje kombinovaná rekuperační jednotka s možností chlazení příchozího vzduchu.
